Hvězdný prach

28. září 2017 | 21.26 |
Jak dlouho ještě...jak dlouho, příteli můj... Jak dlouho budeme bez sebe, příteli můj... Čas je někdy lékem na smutek a někdy smutek vyvolává. Pokud existuje naděje, jen malá naděje, čas je nepřítel. Dny a hodiny se vlečou a pomalu mizí a samota v srdci je tak velká, že objímá celý vesmír. V něm pluji a hledám Tě... Jsem tulák po hvězdách, který se nesmí dotknout ani jedné hvězdy. Pláče v naději, že bolest nebude tak velká. Jen v nicotě jsem s Tebou a smějeme se a víme, že nic nekončí. Tělo je jen přítěží, která mě, Tebe vrací do jiného světa... světa bez Tebe, beze mne.... Mělo to být delší, měli jsme být míň spolu, ale to nešlo. Výbuch našeho přátelství vše sežehl a pohřbil. Zbyl jen prach, hvězdný prach našich spálených srdcí. Čekám, že se najednou zjeví Fénix jenž povstal z prachu našich srdcí.... Jaký bude? Jaké bude naše přátelství, jaké bude naše shledání? Nebude to už on.. ten krásný pták se zářivou jiskrou v oku, ten velký sluncem zalitý úkaz, který ozáří celé hvězdné nebe. Nemůže už být takový. Bude mít v sobě strach a úzkost, protože se bude bát smrti. Možná je lepší, když není naděje. Když umře a pak jen čas vyléčí ten velký smutek. Příteli můj, nedokážu pohřbít všechen hvězdný prach, co nám zbyl a co nám protéká mezi prsty. Nedokážu žít bez Tebe. Příteli můj... prosím....

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře

RE: Hvězdný prach dobryden 29. 09. 2017 - 09:29
RE(2x): Hvězdný prach ma 01. 10. 2017 - 22:29
RE(3x): Hvězdný prach winston 03. 10. 2017 - 18:53